Milí přátelé, 

je jistě pravdou, že je dobré a vhodné omezit fyzické kontakty a držet se co nejvíce doma, minimalizovat riziko přenosu všemi rozumnými prostředky, ale určitě se na nás neřítí katastrofa, která usmrtí statisíce osob, a proto prosím pomáhejte paniku tlumit a ne rozviřovat. Některé státy sázejí na rozum a uvážlivost vlastních občanů, jiné více na represe. Nicméně pokud nepodlehneme strachu a budeme se chovat rozumně, s velmi vysokou pravděpodobností na nás toto onemocnění nezanechá následky, ani kdybychom se nakazili.je jistě pravdou, že je dobré a vhodné omezit fyzické kontakty a držet se co nejvíce doma, minimalizovat riziko přenosu všemi rozumnými prostředky, ale určitě se na nás neřítí katastrofa, která usmrtí statisíce osob, a proto prosím pomáhejte paniku tlumit a ne rozviřovat. Některé státy sázejí na rozum a uvážlivost vlastních občanů, jiné více na represe. Nicméně pokud nepodlehneme strachu a budeme se chovat rozumně, s velmi vysokou pravděpodobností na nás toto onemocnění nezanechá následky, ani kdybychom se nakazili.

Onemocnění způsobené tímto typem viru vykazuje proti běžné chřipce některé odlišnosti, které jsou významné, ale pro většinu z nás nepředstavuje větší nebezpečí než chřipka. Má proti chřipce dvou až čtyřnásobně větší schopnost přenosu, je tedy virulentnější. Ve věkové skupině do padesáti až pětašedesáti let má asi stejnou úmrtnost jako chřipka – tedy trochu v závislosti na sociálních podmínkách nemocného a na jeho zdravotním stavu. Tím nechci nic zlehčovat,  i chřipka umí mnohé velmi potrápit a mnohdy oslabit na řadu měsíců. Panika a hysterie však v tomto případě natropí mnohem více škody než samotná nemoc. Kolik je u nás nakažených, neví nikdo. Testujeme všechny, ale jen pokud nám stačí velmi omezený počet testovacích sad. Tedy vzhledem k tomu, jak málo a výběrově jsou vyšetření prováděna – v něčem pochopitelně, protože nevidím žádný smysl každého kýchnuvšího či jen přicestovalého testovat – nemá ale sdělování známých čísel žádný smysl a vytváří nesmyslný obraz. Trochu podobný, jako kdybych tvrdil, že v Praze nejsou labutě, protože jsem je neviděl, když jsem tam byl, ale nepoznamenal bych, že jsem jel pouze tunelem Blanka na fotbal na Letnou a zpět. Švýcarské studie – či spíše sběry dat – uvádějí, že rizikovou skupinou hodnou zvláštní péče jsou osoby nad šedesát pět let, kterým by měla být dávána přednost při potřebě hospitalizace. Lidé mladších ročníků, krom výjimečných skupin jinak nemocných, by pokud možno neměli chodit k lékaři, měli by se léčit běžnými prostředky doma a mají téměř jistotu, že lékaře nebudou potřebovat. Krom přirozené léčby v domácím prostředí výrazně sníží riziko přenosu nemoci a jejich uzdravování bude probíhat lépe a harmoničtěji, než v neznámém prostředí, které na každého zcela přirozeně působí velmi stresujícím dojmem. A vedle přeci jen trochu více ohrožené skupiny starších pacientů jmenuji ještě skupinu mladistvých, cca mezi jedenácti a pětadvaceti lety, kteří jsou nejčastějšími nosiči/přenašeči nákazy, aniž by jim samotným nějak ublížila. Doporučuji proto omezit zvláště hromadná setkávání jako nejlepší prevenci šíření nákazy. Jedno je ale jisté – šíření poplašných zpráv a vyvolávání paniky samo o sobě škodí tisícinásobně víc než sama nemoc. A samozřejmě nemá smysl testovat všechny, protože stejně nemáme žádný cílený preparát proti koronaviru a používáme stejné prostředky k léčbě, jako kdyby se jednalo o chřipku.

Proměny chování nemocí nejsou tolik projevem „záludnosti“ nemocí, ale zejména civilizace, změnou chování lidí, jak ve způsobu života (tím je sice míněno i stravování, zejména v jeho kvalitě), ale mnohem více míra ztráty soustředění, způsobená stovkami těkavých kontaktů, nemožnost zpracovat tisíce nesmyslných údajů denně, vnímaných přes média, ať jim již doopravdy nasloucháme a uvědomujeme si, co sdělují, nebo to vnímáme podprahově. Fyzický přenos viru je ke vzniku nákazy asi důležitý, ale ve světě vzniklo více ohnisek nákazy, která nemají žádnou spojitost s původním ohniskem ve Wu-Chanu, ani dalšími sekundárními ohnisky. Pokud tyto skutečnosti pochopíme, pak zjistíme, že zdaleka nejde jen o šíření něčeho odněkud někam, ale o fenomén, který prostě ve světě propukl. A propukl proto, že se chování lidí vychýlilo od rozumné vývojové cesty natolik, že se otevírají dvířka něčemu jinému, s čím se musíme konfrontovat. Asi podobně, jako když mnoho vynálezců přišlo ve stejné době s něčím podobným. A to se opravdu dělo, nemyslím tím jen úsilí slovutného Járy Cimrmana. Není tedy jediným a nejdůležitějším smyslem nenakazit se, ale zamyslet se nad tím, jak zesílit vlastní integritu, odolnost sama sebe nejen před viry, ale před vším, co naši lidskou, kulturní a duchovní identitu rozbíjí a narušuje a co pak otvírá do narušeného organismu vstup cizorodým elementům, jako jsou viry, podprahově vnímané zprávy a podobně. Berme proto, prosím, tuto situaci jako výzvu více než jako nebezpečí či trest a zkusme se soustředit na to, jak přežít v bláznivé době nejen v tlaku virů, ale jak udržet důstojnost a kulturnost života pro všechny na tak vysoké úrovni, že odoláme mnohem větším hrozbám, než je tato. Protože pokud si udržíte veselou a klidnou mysl, dostatečně se vyspíte, pak nasajete jarní slunce, v nouzi i s podporou D vitaminu odjinud, budete mnohem snáze odolávat nejen virové pandemii. Kdysi jsem slyšel jednu z mých učitelek – přednostku infekční kliniky Bulovka, docentku Lobovskou, vysvětlovat, jak přístup její babičky k horečce byl mnohem lepší a racionálnější, než je běžné povědomí a reklamami zmasírovaný přístup nyní. Dostatek tekutin, lipové, bezové či jiné čaje a lehce vlažné, tedy mírně ochlazující zábaly lýtek, pokud teplota začne přesahovat 39 °C. Do té doby je totiž vzestup teploty pro vývoj nemoci velmi pozitivní. Částečně i poté, ale kolem teploty 39,5°C již mohou začít převažovat negativa. Imunitní systém totiž zmnohonásobí účinnost svého působení s každým stupněm teploty a přirozeně se snaží rozvoji infekce čelit. Proto je horečka součástí přirozené imunitní reakce, jako něco pozitivního. Ideální je tedy teplotu pouze lehce regulovat, zejména v prvních dnech nemoci. Pokud se nám toto podaří, je obvykle další průběh nemoci mnohem hladší a kratší. Jeden z uváděných důvodů těžkých průběhů u některých pacientů v severní Itálii je právě tento – dělníci bez povolení k pobytu a bez sociálního zázemí od začátku onemocnění nadužívají antipyretika, aby byli schopni dále pracovat. A tím se imunitní reakce v těle utlumí a nemoc si může mnohem snáze v těle dělat, co chce. Vyhneme-li se takovému chování, máme mnohonásobně větší šanci vše překonat bez komplikací a následků. Ale to platí nejen pro covid, ale pro všechna horečnatá infekční onemocnění. V tomto případě pak ale mnohem důrazněji.